Lidé, kterým je dnes více než 33 let se mohou cítit jako superhrdinové dnešní doby. Dnes často zůstává rozum stát z toho, co všechno zažili a zůstali při tom bez trvalých následků.
V dnešní době si společnost velmi zakládá na bezpečnosti dětí a na tom, aby bylo všechno správně. Správné autosedačky, lahvičky, oblečení ideálně z eko materiálu, v jídle a pití co nejvíce vitamínů. Ovšem lidé, kteří mají Kristova léta již za sebou vědí, že tak tomu nebývalo a v porovnání s dnešními standardy je zázrak, že jsou ještě naživu. Mladší generace si při vyprávění zážitků z dřívější doby často ťukají na čelo, jak je možné, že tohle všechno bylo možné, ale taková prostě byla doba a každá doba má své kouzlo.
Žádné telefony a žádná nuda
Jedinci narození před rokem 1990 totiž přežili dobu, kdy děti jezdily v autě bez autosedaček a nezřídka se stávalo, že jen někomu na klíně. Lahvičky s léky a chemikáliemi byly dětem běžně dostupné. Téměř nikdo si nelámal hlavu s tím, co kdyby to dítě spolklo. Na kole jezdily bez helmy, bez chráničů a kdekoliv. Běžně pily jen vodu z kohoutku, na vsích i ze studánky a když byla žízeň tak z potoka. Ne z plastových lahví. A hlavně neexistovala nuda v takové míře, v jaké jí vidíme u dětí dnes.
V době před rokem 1990 neexistovaly ani mobilní telefony, takže si dítě šlo hrát ven, kde našlo kamarády a rodiče je nehlídali přes GPS nebo přes hovory či zprávy. Přesto věděli, že děti jsou na živu a do tmy třeba budou doma. Děti si často hrály v prachu nebo vysoké trávě a přesto byl výskyt alergií u dětí daleko nižší než dnes. Pokud tehdy přišlo dítě domů zraněné, neslo vinu za své zranění a neproměnilo se to v žalobu na třetí osobu. V té době děti denně dostávaly k jídlu všechno, co obsahovalo několikanásobek všeho, co je dnes na „černé listině“.
Nebezpečné jídlo i hry
Stejně tak ve školní jídelně. Složení a výživové hodnoty jídla pro děti se prakticky vůbec neřešily a přesto jsou dnes naživu. V kakau nebyly žádné vitamíny A, B, C, D a E a přesto mělo vynikající chuť, pil se sirup s koncentrovaným cukrem, ne se sladidly. Čerstvé ovoce si děti trhaly přímo ze stromu a málokdy se nejdříve omylo. S kamarády se netextovalo, ale zvonilo se na ně, jestli můžou jít ven hrát fotbal, ping-pong nebo se jen tak procházet po ulici.
K oblíbeným hrám patřilo i šermování se klacky nebo po sobě házet míč a i tak všichni přežili. Do hry se mohl zapojit jen ten, kdo něco uměl, ostatní si museli hledat zábavu jinde. Když přišel čas, děti si domu došly pěšky, nevozili je rodiče. Na lásku se tehdy nedívalo jen v televizi, ale žila se. Ani se nevolala policie po tělesném trestu ve škole nebo doma. Dnešní třicátníci se tak ale naučili základním lidským hodnotám, pochopili tak, co znamená odpovědnost, vina a povinnost. Tyto hodnoty mladším generacím občas schází.
