Když si Chris Atoki koupil svůj první dům, bylo mu něco málo přes dvacet let. Pro spoustu lidí se může jednat o běžný životní milník, který sice je důvodem k oslavě, ale nejedná se o nic zvláštního. Lidé si své vlastní byty a domy kupují dnes a denně. Ovšem pro Chrise se jednalo téměř o životní výhru. Ještě před pár lety totiž žil na ulici.
Tvrdý život mladého kluka
Chris žil ve svých 18 letech skutečně tvrdý život. Musel každé ráno vstávat v 7 hodin ráno do školy, kde trávil čas až do 3 hodin odpoledne. Poté si dal dvouhodinový spánek, než nastoupil na 12hodinovou směnu od 17:00 do 5:00 následujícího dne. Znovu si zdřímnul na dvě hodinky a opět šel do školy. Musel vydělávat na nájem své matky. Jednoho dne mu manažer oznámil, že musí několika lidem zkrátit hodiny, a protože byl Chris studentem, vybral si zrovna jeho. Chris si myslel, že i tak situaci zvládne, stále bude mít na zaplacení bydlení a vlastně se aspoň trochu více prospí. Mýlil se. O dva týdny později ho jeho zaměstnavatel propustil, protože neodpracoval dostatek hodin. Začal tedy plnit nákladní vozidla, ale nakonec zůstal bez příjmu. Neměl práci, neměl žádnou pomoc rodičů a dostal se na samé dno.
Skončil na ulici
Jeho matka jej nakonec vyhodila a nemohl si dovolit chodit ani do školy. Požádal o všechna možná stipendia, ale bylo mu vyhověno pouze u jednoho, které si nakonec stejně nemohl dovolit. Chvíli se snažil najít útočiště, kde se dalo, ale nikde nemohl zůstat trvale. Pokusil se alespoň zůstat na gauči svých babiček, ale nakonec byl vyhozen na mráz. Jediné, co mu tedy zůstalo, bylo jeho auto. Tehdy si uvědomil, že je na samém dně a nemá tušení, co s ním bude. Žádná rodina, žádní přátele, žádné peníze, jen hlad a pocit beznaděje.
Vzdal se téměř všeho
Chris uvažoval, že vše ukončí sám. Jeho život mu připadal zcela nepodstatný. Neměl nikoho, komu by na něm záleželo. Zarazil se ovšem, když viděl svůj odraz ve zpětném zrcátku. Uvědomil si, že se dívá na jediného člověka, na kterého se ještě může spolehnout. Měl pocit, jako kdyby se znovu narodil. Jako jiná osoba. Rozhodl se vzít život za pačesy a něco s ním udělat.
Začal kousek po kousku
Ucházel se o každou práci, na kterou narazil. Zkoušel sklad, továrnu, balírnu masa, stavbu, pojišťovacího agenta a nakonec začal prodávat matrace. Přestože si vydělával určitý obnos peněz, stále si nemohl dovolit vlastní bydlení. Sprchoval se tedy v tělocvičně hned vedle obchodu a za nějaký čas byl schopen zaplatit si pokoj i se dokonce alespoň částečně vrátit do školy. Našel si online kurzy, které mohl navštěvovat při plném úvazku.
Narodil se mu syn
Dalším důvodem, proč bojovat o své místo na tomto světě, bylo narození jeho syna. Po ukončení školy se stal asistentem učitele. Celý tento proces Chrisovi trval 4 roky. Dnes se oficiálně může nazvat majitelem domu a hrdě inspirovat celý svět. Pokud si myslíte, že je konec, že se nic nemůže obrátit k lepšími, pamatujte si, že člověk má mnohem více síly, než si vůbec myslí.
Úvodní obrázek: Pixabay, Zdroj: Goalcast.com
