Muž pečující o nemocné děti má srdce ze zlata, jaký je skutečný důvod jeho dobrosrdečných činů?

Mohamed Bzeek je muž velkých činů. Ačkoliv sám trpí nevyléčitelnou nemocí, nezapomíná při tom na pomoc druhým.

                   

Žijeme ve světě, kde panuje sobectví, lež, přetvářka i xenofobie. Ve světě, kde bohatství znamená víc než láska a zdraví převyšuje workoholismus. Přesto se v něm naštěstí stále najdou lidé, jako je Mohamed Bzeek, kterým víc než na sobě samém záleží na ostatních. A hlavně na těch, kteří naši lásku a péči potřebují nejvíce ze všech- na dětech. Jeho příběh vás chytne za srdce.

Kdo je ten muž s velkým „M“?

Mohamed Bzeek je skutečně muž s velkým srdcem. Muž, který si sám v životě prožil to nejhorší, co může rodič zažít. Nejen, že přišel o svou milovanou ženu a sám se stará o svého postiženého syna, ale také mu byla v 62 letech diagnostikována rakovina. Přesto se však nevzdal a bojoval dál. Podstoupil operaci a sérii chemoterapií, aby se vyléčil a mohl se dál naplno věnovat svému synovi. Jeho syn však není jediný, o koho Mohamed pečuje.

i

Náhradní otec pro nemocné děti

Za ten čas, který Mohamed strávil v nemocnici, se setkal s mnoha lidmi, kteří měli diagnostikovanou stejnou nemoc jako on. Cítil se stejně jako oni velmi osamělý a smutný, nedovedl si představit, že by měl takto strávit poslední roky svého života, úplně sám na nemocničním lůžku. Nejhorší ze všeho pro něj bylo vidět mezi nemocnými děti. Byly to opuštěné děti z dětských domovů, které byly těžce nemocné.

Tyto děti mají nevyléčitelnou nemoc a tráví své poslední chvíle v nemocnici, místo, aby ho trávily doma se svou rodinou. Nemají nikoho, jsou smutné a nešťastné, nikdo je nenavštěvuje a nikdo se s nimi nebaví o jejich problémech. Mohamedovi trhalo srdce, když je viděl, a proto se rozhodl jednat.

Nová naděje

Navzdory své vlastní nemoci začal o tyto děti pečovat. Každý den je chodil navštěvovat do jejich pokojů, kde si s nimi povídal, naslouchal jim a poskytl jim hřejivou náruč. Tyto děti byly za čas jak vyměněné. Začaly se zase smát, radovat z maličkostí a neskutečně se těšily na každou další Mohamedovu návštěvu.

i

Bere to jako poslání

Mohamed říká, že není blaženějšího pocitu než dělat radost druhým. Za čas si začal děti brát k sobě domů, aby jim dal pocit, že na nemoc nejsou sami. Chvílemi měly i pocit, že jsou zase zdravé a mají domov. Vystřídalo se jich u něj už přes 80, a jak sám říká, bude jich ještě víc. Bohužel nemá takovou moc, aby je dokázal i vyléčit, ale může jim dát alespoň naději a hlavně lásku a bezpečí.

Diskuze Vstoupit do diskuze
139 lidí právě čte
Zobrazit další články