Pokud člověk něco opravdu chce, dostane to. To je i případ této slečny, která byla obdarována pejskem. Ten se jí ovšem pravidelně ztrácel.
Brigitte měla, jako malá, doma psa jménem Milo. Její rodiče si ho pořídili ještě před jejím narozením, ale sotva se naučila chodit, tvořila s Milem nerozlučnou dvojici. Běhali spolu v lesích a po polích, chodili spolu na procházky do města a na výšlapy do hor. Jak se už tak ale, bohužel, stává, Milo onemocněl. Musel chodit na pravidelné prohlídky k veterináři, denně brát různé léky a odpočívat. Bohužel to jeho zdraví nevydrželo a ve svých jednadvaceti letech umřel. Tehdy to devatenáctiletou Brigitte zničilo, nevěřila tomu.
Chyběl jim parťák
Brigitte šla následně studovat na vysokou školu. Tam si našla přítele Paula, se kterým se po osmi měsících nastěhovala do nového, vlastního bytu. Paul pocházel z obyčejné rodiny, byl zvyklý na štípání dříví, opravování aut a na fyzicky namáhavé práce. Brigitte si zase občas posteskla ohledně zahradničení, jako malá velmi ráda pracovala s její maminkou na zahradě. Po absolvování školy se vzali a hned, jak našetřili dost peněz, si vzali půjčku a koupili dům. Po menší rekonstrukci se chovali tak, jak jim to bylo přirozené. Ale něco tomu chybělo.
Oba byli zvyklí na čtyřnohého pejska, který by s nimi běhal po zahradě. Paul proto vymyslel plán. Blížily se Brigittiny narozeniny a on jí k nim uspořádal malou oslavu s rodinou a přáteli. Když měla zavřené oči, tak jí přinesl malého jezevčíka, se stužkou kolem krku a řekl jí: „Vše nejlepší lásko.“ Brigitte byla dojatá, pes dostal jméno Buddy a pocházel z útulku, což nasvědčovalo tomu, že už bude mít jisté zlozvyky. Zajisté běhal rád po zahradě, polích a lesích, rád si hrál s jeho dvěma páníčky, avšak taky velmi rád mizel na několik hodin.
Přidáno na sociální sítě
Paul jednoho dne musel naštípat dříví, začal brzy ráno a skončil v pozdním odpoledni. Chtěl se svou přítelkyní v klidu povečeřet a sledovat západ slunce. Z toho důvodu šel zavřít a zamknout všechny brány, ale nejdřív musel zjistit, kde je Buddy. Toho totiž přes dvě hodiny neviděl, hledal ho všude, dokonce musel zavolat na pomoc Brigitte, ale pes nebyl k nalezení. Nakonec je jejich pátrání dostalo až k nové kupě dřeva, kde ho našli velmi dobře skrytého v kládách a špalcích, které Paul celý den štípal a řezal. Brigitte urychleně tento okamžik vyfotografovala.
Fotka se povedla, pes Buddy byl jen těžko rozpoznatelný v té hromadě dřeva. Poslali ji celé rodině, která se tím neskutečně bavila, věděli, jaký Buddy je. Donutili je, zveřejnit ji na sociálních sítích, což nakonec Brigitte udělala. A skutečně to mělo velký úspěch. Všichni se snažili nalézt psa, ale marně. Někteří se dokonce i rozčilovali v komentářích, až jim Brigitte řekla, kde psa nalézt. Buddy i nadále utíkal, ale už ne na tak dlouho a nijak zvlášť daleko, jenom tam, kde měl na dosah své páníčky. Ty totiž z celého srdce miloval.
