Taxikář dostal adresu, kam měl jet vyzvednout svou poslední zákaznici. To, co po cestě společně zažili, ho donutilo k zamyšlení.
Existují momenty, které mění život. Obvykle se stanou v tu nejméně očekávanou dobu. Zasáhnou svou intenzitou a donutí k zamyšlení. V dnešní uspěchané době se lidé často honí za nesmyslnými zážitky. Mají přehnaná očekávání. Prázdná gesta, povrchní dojmy, a jak vše vypadá na první pohled. Ale opravdové bývá paradoxně to, co se skrývá uvnitř. Jako v tomto příběhu.
Taxikář jel vyzvednout poslední zákaznici
Řidič taxislužby měl před koncem pracovní doby vyřídit ještě poslední objednávku. Dostavil se na uvedenou adresu, zastavil před domem a zatroubil. Nic se ale nedělo. Po chvíli čekání zatroubil znovu. Když opět nebyla žádná reakce, začal být netrpělivý. Vystoupil z auta a šel přímo k domu. Zazvonil na zvonek. Když už chtěl řidič odejít, zaslechl za dveřmi tichý hlas starší osoby: „Počkejte chvíli, prosím.“
Řidič čekal dlouho, než se konečně dveře otevřely. V nich stála stará paní. Odhadem jí mohlo být určitě přes 90 let. V ruce držela malý kufr. Řidič nahlédl skrz otevřené dveře dovnitř a zůstal šokován. Naskytl se mu pohled na téměř prázdný byt. Nábytek byl pokrytý prostěradly a stěny byly holé. Všimnul si, že na zemi leží krabice, ve které jsou fotografie a různé vzpomínkové předměty.
Řidič dostal za úkol jet na neobvyklou adresu
Žena řidiče požádala, zda by mohl naložit do auta její kufr. Poté, co jí vyhověl, se pro ni vrátil a galantně jí chytnul za paži, aby jí doprovodil k taxíku. Žena byla jeho péčí potěšena a poděkovala mu za ochotu. Řidič odpověděl: „Zacházím se všemi svými cestujícími stejně, jako kdybych vezl svou vlastní matku.“
Poté, co žena nasedla do auta, mu nadiktovala adresu, kam ji má odvézt. Zároveň řidiče požádala, aby jeli přes centrum města. Řidič jí oponoval, že pokud pojedou přes centrum, bude to poměrně velká zajížďka a stráví jízdou delší dobu. „To je jedno. Nikam nespěchám. Jedu do hospice.“ Řidiče taková odpověď překvapila. „Nemám žádnou rodinu,“ pokračovala žena tiše. „A od lékařů vím, že už mi nezbývá moc času.“
Poslední jízda v životě
Řidič náhle pochopil, že tohle nebude jen tak obyčejná jízda. Vypnul taxametr a rozhodl se, že udělá vše pro to, aby byla jeho zákaznice spokojená. Další dvě hodiny jezdili po centru města a žena dělala taxikáři svou osobní komentovanou prohlídku městem. Ukázala mu například hotel, kde pracovala jako recepční. Nebo dům, ve kterém žila s manželem. Taneční studio, které navštěvovala jako mladá dívka. Místa, která pro ni měla v jejím životě zvláštní význam.
Na některých místech řidiče požádala, aby zpomalil, a beze slova zírala z oken ven jako malé zvědavé dítě. Takto cestovali dlouho do noci. Nakonec žena řekla: „Jsem už unavená. Pojeďme do cíle.“ Ani jeden z nich pak nepromluvil ani slovo. Když zastavili na příjezdové cestě před hospicem, pomohl řidič ženě vystoupit a naložil ji na předem připravený vozík. Když mu žena chtěla zaplatit, zarazil ji: „Nic od Vás nechci.“ Impulsivně se objali, ačkoliv se znali sotva pár desítek minut. „Děkuji Vám. Udělal jste mi radost v posledních chvílích mého života.“
Malá gesta dělají velké zážitky
Poselství tohoto příběhu je jednoznačné. Zastavte se a na chvíli se zamyslete se, co je nejdůležitější. Užívejte si života a užívejte si každou chvíli, o které si myslíte, že je obyčejná. Není. Každá chvíle je jedinečná a už se nikdy nebude opakovat. I malá gesta mohou být velká a nikdy nevíte, kdy můžete druhému člověku změnit život. Například jenom tím, že budete trávit čas po jeho boku.
