Nezáleží na tom, jestli člověk studoval či nestudoval vysokou školu, lidé jsou si rovni. A jejich zaměstnaní o nich nevypovídá, jaké jsou to osobnosti.
Julia Cousins nebyla zrovna učenlivé dítko. Ve škole se jí nikdy moc nedařilo a za vrchol svých studií považovala úspěšné složení maturity. Během svého života pracovala jako pomocná zahradnice, knihovnice, a nakonec jako uklízečka. Sice nebyla dost chytrá na to, aby šla studovat, zato byla perfekcionistka, ať už dělala cokoliv. Posledních 35 let pracovala v bance na postu uklízečky. Vždy tam bylo čisto, nikdy nešla domů, dokud neměla všechnu práci hotovou na 100%. Okna byla bez čmouh, podlaha vždy zářila a na toaletách to vždy krásně vonělo.
Člověk bez titulu
Na její uklízečské kvality nikdy žádný z jejích nadřízených nebral ohledy. Pro ně bylo podstatné pouze to, že byla jenom uklízečka, žádná vysoká škola, žádný titul u jména. Ponižovali jí, nadávali jí a občas k ní byli agresivní. Julie měla ale pevnou vůli a místo bylo velmi dobře placené a ona musela uživit rodinu. Z toho důvodu vše snášela, až do jejího odchodu do důchodu. Tehdy napsala dopis o tom, jak špatně se k ní chovali a proč to vše snášela. Udělala si kopii, kterou následně zveřejnila na sociálních sítích. Příspěvek vyvolal bouřlivou diskuzi.
Uživatelé byli velmi zaskočeni, že je někdo schopný se takto k lidem chovat. Všichni jí gratulovali, že to tak dobře zvládla, a že neskončila, tak si totiž mohla vychutnat pomstu. Lidé jí psali, že bylo dobře, že dopis napsala a následně sdílela na sítích, to samé si myslí i její syn. „Byl jsem vychován k tomu, abych se v práci choval ke všem stejně. Bez ohledu na to, jestli mám co do činění s generálním ředitelem nebo popelářem,“ napsal jeden z uživatelů. Generální ředitel banky se následně Julii omluvil za vše, co jí bylo provedeno.
Omluva jí nestačila
Celý svůj život, kdy byla uklízečkou, doufala, že se jí někdo omluví nebo zastane. A když ten okamžik nastal, nic to s ní nedělalo, byla to pro ni pouze prázdná slova bez významu. Rány na duši totiž zahojit nelze, omluva byla pro ni jako dočasná náplast, která se za chvíli stejně odlepí a vše bude bolet dál. Sama apeluje na to, aby se lidé k sobě chovali slušně, ať má kdo jakoukoli školu. Jak sama říká, mé děti se nikdy neměli špatně, i když jsem byla obyčejný a poctivý pracující člověk bez špetky arogance.
