Umírající chlapec s těžkou formou rakoviny má velmi skromné přání, jeho otec mu ho vyplní

Každý rodič si přeje pro své dítě to nejlepší, hlavně aby bylo šťastné a zdravé. Není horšího pohledu než na nemocné dítě, kór, když se jedná o nevyléčitelnou nemoc. Své o tom ví Bill Kohler, otec malého Aydena, který trpí vzácnou, nevyléčitelnou formou rakoviny mozku.

Život se rodině obrátil naruby

Když byla teprve devítiletému chlapci jménem Ayden diagnostikována nevyléčitelná, agresivní forma rakoviny, nazývaná gliom mozkového kmene, jeho otci se zhroutil svět. Tato forma rakoviny je velmi vzácná a postižené děti se dle amerického Národního institutu zdraví nedožívají déle, jak 1 rok po zjištění diagnózy. O to hůř, že Ayden neměl jeden, ale rovnou dva nádory. Bill věděl, že jeho úsilí pomoci svému synovi, je v tomto případě naprosto beznadějná.

i

Plnění snů

Ačkoli bylo velmi těžké přijmout skutečnost, že Billův syn dřív či později zemře, Bill si slíbil, že Aydenovy poslední chvíle na tomto světě udělá nezapomenutelnými. Blížily se Aydenovy desáté narozeniny a Bill se rozhodl, že mu přichystá překvapení. Vzal Aydena na lov a dovolil mu setkat se se svými oblíbenými zápasníky. Ayden byl nadšený, lepší narozeniny se ani nemohl přát, protože o takových vždycky snil.

i

Je čas odejít

Za pár dnů po Aydenových narozeninách bohužel nadešel den, kterého se všichni s hrůzou obávali. Aydenovy potíže s dýcháním se postupně více a více zhoršovaly a nemohl už ani chodit. Bylo na něm vidět, jak je unavený a smířený s koncem, neměl už sílu dál pokračovat v boji s rakovinou. Otočil se na svého otce, chytl ho za ruku a řekl: “ Tati, už musím jít, děkuji ti za všechno, co jsi pro mě kdy udělal, mám tě rád“. Billovi se při těchto slovech sevřelo hrdlo a s obrovských zármutkem v srdci se se synem naposledy rozloučil polibkem na čelo.

i

Poslední přání

Ayden zemřel 22. března, pouhých sedm měsíců po té, co mu byla diagnostikována tato hrozná nemoc. Zemřel ale šťastný, přesně, jak si to jeho otec přál. Ještě předtím, než naposledy zavřel oči, měl však jedno poslední přání. Chtěl, aby jeho rodina netruchlila, že tu s nimi už není, a aby na něj vzpomínali jako na šťastného, spokojeného a veselého chlapce, který byl plný radosti a síly. Zkrátka jako na opravdového bojovníka.

i

Toto přání se mu snad vyplnilo, protože všichni jeho pozůstalí věří, že se stal andělem a hledí na ně z nebe dolů. Vzpomínka na Aydena zůstane navždy v jejich srdcích.