Málokdo ví, jak těžké je vědět, že už člověku nezbývá moc času na tomto světě. Tento příběh o umírajícím otci, který se snaží dát dcerám co nejvíce může, vás chytne za srdce.
Někdy bývá život opravdu nespravedlivý, protože mladí a výjimeční lidé z našeho světa odcházejí moc brzy. Může to být vinou nehody, takže okolí zemřelého není na takovou ztrátu absolutně připraveno. Pokud je člověk vážně nemocný, může ještě před svou smrtí vykonat spoustu dobra a snažit se se svou rodinou zažít ještě co nejvíce krásného. To je i případ muže, jehož příběh byl odvysílán v televizi.
Nevyhnutelný osud
Chris Rosati byl mladý muž, který žil šťastně a spokojeně se svou manželkou a dvěma dcerami. Hodně pracoval, aby zajistil rodinu, takže s nimi netrávil tolik času, kolik by chtěl. Ale práce ho velmi bavila, takže si to ani moc nevyčítal. Jedna návštěva lékaře mu ale navždy změnila život. Po různých vyšetřeních mu lékaři sdělili hroznou zprávu, která zasáhla nejen jeho, ale celou rodinu. Byla mu totiž diagnostikována ALS (Amyotrofická laterální skleróza).
Amyotrofická laterální skleróza známá také jako Lou Gehrigova choroba je fatální, progresivní, neurodegenerativní onemocnění motorických neuronů míchy a mozku. Tato nemoc způsobuje degeneraci a úplnou ztrátu buněk centrální nervové soustavy, které ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby. Ke konci už není mozek schopen ovládat většinu svalů, takže dochází k úplné paralýze při zachování mentálních a psychických schopností.
Uvědomění si
Jakmile Chris slyšel svou diagnózu, naprosto změnil pohled na mnoho věcí. Z velmi kariérně orientovaného muže se stal tatínek, který žil jen pro své dcery. Podle něj muži, kteří si myslí, že jejich kariéra je důležitá, nemají nejmenší ponětí o tom, na čem ve skutečnosti nejvíce záleží. Od té doby se Chris soustředil pouze na své dcery a vytváření pro ně krásných vzpomínek. Trávil s nimi veškerý svůj zbylý čas. Na otázku, co si o svém otci nejvíce pamatuje jeho dcera Logan, s pláčem odpověděla: „Jsem na něj hrdá.“
Jedním z velmi silných zážitků je ten, který začal náklaďákem s koblihami. Chris koupil 1000 koblih a vydal se s dcerami a manželkou do svého rodného města Durham v Severní Karolíně. Tam zdarma rozdával koblihy. Chtěl tak jít vlastním dětem příkladem. „Nemohu je již naučit tolik věcí, kolik bych chtěl, nemám na to už tolik času. Ale mohu alespoň být dobrým člověkem a ony to vidí.“, řekl při jednom z rozhovorů.
Chris prohrál svůj boj s těžkou nemocí v roce 2017, ale navždy zůstane v paměti lidí díky věčnému úsměvu na tváři a nejlepšímu možnému využití života.
