Dopad současné ekonomické situace v naší zemi pocítil již bezprostředně každý z nás. Nyní však přichází prognózy ze zahraničí, že situace může být ještě horší.
Dlouhodobá ekonomická krize v České republice vyústila v současné době v recesi. Jednotlivé ukazatele prosperity země – tempo růstu hrubého domácího produktu, obchodní bilance (vývoz – dovoz) a míra inflace, značí její pokles. Poslední ukazatel, míra nezaměstnanosti, je zatím rekordně nízký, i to se však brzy může změnit.
Na podobné cestě jako Turecko
Na ekonomickou krizi je nutné dívat se z pohledu ekonomických zákonů, to znamená, že tento stav, kdy se proces tvorby hospodářských výsledků negativně promítá do společenské situace, musí zákonitě jednou skončit, respektive přejít v příznivější fázi ekonomického procesu. Podle hospodářského cyklu období recese skončí na bodu obratu, tzv. dnu, z kterého se ekonomika odrazí do expanze. Z dostupných analýz bohužel nelze nyní předvídat, kdy se tak stane.
Není bez zajímavosti, že renomovaná zahraniční banka Nomura dokonce označila Českou republiku za zemi, u které je vysoká pravděpodobnost, že v ní propukne měnová krize, a zařadila ji tak po bok zemí, jako jsou Srí Lanka, Egypt nebo Turecko. A v právě v Turecku, kde se inflace na konci loňského roku pohybovala okolo 90 %, nezvládla centrální banka svou úlohu a začala snižovat úrokové sazby. Česká národní banka přitom od podobného scénáře není vůbec daleko.
Koruna může propadnout
Jedna z nejdůležitějších funkcí České národní banky je právě měnová politika, kam se řadí i péče o inflaci neboli její zásadní vliv na její míru. Česká národní banka může míru inflace ovlivnit snížením nebo zvýšením peněz v oběhu, nebo může bankám nařídit, kolik peněžních prostředků musí držet v rezervě. Pokud se týká výše úrokových sazeb, Česká národní banka zatím sazby nesnížila, ovšem ani nedala pokyn k jejich zvýšení, což se v dané ekonomické situaci jednoznačně nabízí. Vyvstávají tak pochybnosti, co k tomuto kroku banku vede.
Další činností České národní banky je péče o stabilitu domácí měny a její kurz vůči měně cizí. A zde se nachází tenký led. Pokud by totiž zahraniční investoři nabyli dojmu, že v České republice bude inflace i nadále přetrvávat, v horším případě se zvyšovat, česká koruna by začala platit za znehodnocující měnu. V důsledku toho by zdražil jakýkoliv dovoz, například plynu, pohonných hmot, potravin či elektroniky, tedy komodit, které již tak zaznamenaly během krátké doby obrovský cenový růst.
Záchranu má ve svých rukou
Česká národní banka může k ekonomické stabilitě přispět využitím různých nástrojů, jako jsou například diskont, repo-sazba, lombardní sazby, povinné minimální rezervy a pravidla likvidity. Jen odborník v dané oblasti by je dokázal pregnantně vysvětlit, běžný občan se však s nimi denně setkává a intuitivně cítí, že jsou alfou a omegou ekonomického dění v naší společnosti.
Tyto nástroje nejen, že jsou hybatelem celé národní ekonomiky, ale taktéž bezprostředně ovlivňují každodenní život člověka v tom smyslu, za kolik si dnes koupí chleba nebo zda má spořit nebo raději peníze utratit za dovolenou, protože již zítra nebudou mít peníze stejnou hodnotu, jako mají dnes. Ekonomická krize a Česká národní banka jsou tedy v podstatně dvě spojené nádoby, které se vzájemně ovlivňují. A tím se kruh uzavírá.
Česká národní banka tedy nejen, že může pomocí svých nástrojů ovlivnit míru inflace, může také k Vládě České republiky vyslat takové signály, jaká má přijmout opatření, aby ekonomický dopad na občany, ale i na veřejný a soukromý sektor, byl co nejméně bolestivý. Do odpovědnosti za ekonomickou situaci by mimo nich měl být zapojen i každý subjekt nebo občan České republiky, a to zejména uváženým rozhodováním o svých financích.
