Dojemných příběhů o psech a jejich majitelích není nikdy dost. Občas při jejich čtení slzí oči či dokonce i několik slz ukápne.
Tento muž chtěl mít psa již hodně dlouho. Po několikaměsíčním zvážení vyrazil konečně do útulku, kde jej na první pohled zaujal jeden pes. Byl to labrador, velký a krásný, přesně takový, jaký si jej vysnil. Psa po několika dnech adoptoval, pracovníci z útulku mu řekli, že se jmenuje Reggie. Ale muž psa nezvládal, dlouho. Ať se snažil sebevíc, nezvládl si získat jeho důvěru a respekt. Když začal být zoufalý, podíval se, ještě jednou, do adopčních papírů. Tam našel dopis, adresovaný majiteli Reggieho.
Osobě, která měla jeho psa
„Nejsme zrovna dvakrát tak nadšený, že musím odjet. Z představy, že je Reggie beze mě, sám, se mi svírá hrdlo. Milý majiteli mého psa, zde je pár věcí, které byste o něm měli vědět. Zaprvé, jeho pravé jméno není Reggie, nýbrž Tank. Rád jsem jezdil tankem, tak proto. Už si ani nevzpomínám, proč jsem mu v útulku řekl špatným jménem. Dále, absolutně miluje míčky, především ty tenisové. Dokáže si s nimi hrát dlouhé hodiny. A navíc je schopen mít v hubě minimálně dva míčky a třetí se učí. Ať už je hodíte kamkoli, vždy se vám vrátí.“
„Za další, bojí se veterinářů, ale i přes to se byl nechat naočkovat. J to statečný pes, který si zaslouží velikou náruč plnou něhy a lásky. Byl má rodina více, jak šest let. Jsem v armádě a řekl jsem si, že bude čas jít zase svou vlastní cestou. Ale nechávání Tanka v tom útulku byla jedna z nejtěžších věcí mého života. Prosím, buď na něj hodný, je to velmi inteligentní pes, zvládne sedni, stůj a vstaň, nic, co by neuměl každý jiný pes. Dej mu čas, než se zabydlí a trochu se otrká, aby nebyl tak v pozoru a zkoprnělý. S láskou Paul Mallory.“
Lidé přicházejí i odcházejí
Po tomto vzal muž tenisové míčky, podíval se na psa a pravil: „Tanku“. Hodil mu míčky a pes se najednou rozutekl, po návratu se tvářil moc šťastně. Jeho původní páníček na něj denně myslí a doufá, že se má dobře. I když lidé odcházejí, ať už, že jdou do války nebo umřou, musí si dělat každý den takový, jako by to byl ten poslední.
