Zdravotnice se ocitla na pohotovosti, protože lékaři měli podezření na infarkt. Rozhodla se, že nepřizná, kde pracuje. Z toho, co tam zažila, jí běhal mráz po zádech.
Anna Pajlová je zdravotnice, která pravidelně zveřejňuje své myšlenky na internetu. Na Instagramu ji sleduje více než 63 000 lidí. Nedávno se jí na pohotovosti stala velmi nemilá příhoda. V noci ji probudila bolest v oblasti hrudní kosti. Objevila se také nevolnost a necitlivost rukou. O chvíli později přijela sanitka a odvezla ji na pohotovost. „Nechtěla jsem říkat, že jsem záchranářka, nechtěla jsem využívat výsady a známosti. Pak se stalo něco, co jsem vůbec nečekala.“ Když se žena dostala na pohotovost, zažila nepříjemný zážitek.
Na oddělení prakticky nikdo nebyl
„Čekala jsem. Oddělení úplně prázdné, klidná noc, nic se nedělo. Z ošetřovny se ozývá málomluvnost sester, po chodbě se líně prochází pár zdravotníků, někdo z personálu si jde zakouřit na rampu sanitky. Mám bolesti. Mám strach. Po chvíli přichází sanitář, aby mi změřil tlak,“ pokračuje Anna ve svém vyprávění.
Následně sdělila, že lékař, který se jí měl věnovat, se zdál být k jejímu osudu zcela lhostejný. „Nepředstavil se, neinformuje, co dělá, neudělá žádné prohlášení, ani čistě zdvořilostní. Jsem jen kus nábytku. Když navrhnu, že by se měly udělat troponiny, je ironický a křičí na mě „vy jste doktorka?” Neříkám nic. Sedím dál.„
Ženě se stále nedostávalo pomoci
„Chce se mi brečet – trochu ze strachu, trochu ze studu, že patřím do stejného zdravotnictví. Kde nikdo nemá tolik empatie, aby si v klidné noci na úplně prázdném oddělení prostě dřepnul vedle pacientky, podíval se jí do očí a řekl: ‚Jmenuji se Kowalski, jsem zdravotník, vidím, že se necítíte dobře. Za chvíli přijde můj kolega a udělá vám EKG. Uděláme všechno pro to, abychom vám pomohli.‘ Nic takového se neděje.“ Nakonec to paní Anna nevydržela a řekla, že je zdravotnice. Od té chvíle se všechno změnilo.
K obyčejným lidem přistupují jinak
„Troponiny, EKG a rozhovor o tom, jak se cítím, se odehrají během následujících dvou minut, všechno probíhá jako ve filmu. Starají se o mě profesionálně dva lidé, jsou milí, výkonní, omlouvají se za nepříjemnosti.“ A jak to dopadlo? Testy dopadly dobře, ale žena do konce života nezapomene na to, co viděla. „Když jsem odcházela domů, brečela jsem. Když jste „naši” – dostanete rychlou pomoc, laskavost a nasazení. Pokud jste cizí, nezasloužíte si ani „dobré ráno”. Sedněte si na lavici a bojte se.„
