Většina učitelů si zaslouží obdiv a respekt za to, že pomáhají mladé generaci se vzdělávat. Ale tato učitelka na obdiv svých žáků nikdy nezapomene.
Učitelka dějepisu Agnieszka Jankowiak Maik působí již řadu let na střední škole v Poznani. Studium dějepisu si vybrala náhodou, původně totiž vůbec nevěděla, co chce v životě dělat. Škola jí nikdy nebavila, matematice, fyzice a chemii nerozuměla a biologii se nezvládala naučit. Ostatní humanitní předměty pro ni znamenaly pouze utrpení, jelikož výklad učitelů byl vždy extrémně nudný. Nejednou se stalo, že u projevech svých vyučujících usnula. Když přišel čas vybrat si vysokou školu, šla na pedagogickou, kterou člověk nic nezkazí.
Nevěděla, co má dělat
Zvolila si obor dějepis, ne ani tak pro lásku historii, nýbrž pro jednoduché učení se, vše si stačilo pouze zapamatovat. Během studií se začetla ve velkém do novodobých dějin a začala se více zajímat o světové války. Tímto ji začala historie bavit a začala se jí více zaobírat. Po dokončení studií nastoupila na místo učitelky na střední škole. Vždy se snažila učit co nejpoutavěji a neznechutit mladým studentům její předmět. Nešlo jí o to, aby jej každý studoval, nýbrž aby si z něj každý něco odnesl, jakoukoliv informaci.
Měla ráda anonymní průzkumy, které hodnotily její práci a práci studentů v hodinách. Když tento průzkum nedávno provedla, měla okamžitě slzy v očích. Žádný ze studentů ji nekritizoval, pouze jí chválili. „Myslím si, že mám přehled, co se kdy stalo a to stačí. Tento předmět mě nijak zvlášť nezajímá, ale dodnes si budu důležitá data pamatovat,“ píše jeden ze studentů. „Nikdy bych nevěřila, že mě dějepis pohltí takovýmto způsobem. Děkuji vám, že jste mi ukázala, že nejde o pouhé učení se dat a názvů.“
Odchod zatím neplánuje
Agnieszka zveřejnila tyto zprávy na sociální síti Facebook. Komentáře se okamžitě začaly množit se zprávami typu: „Kdyby se školství skládalo pouze z podobně angažovaných lidí, byli bychom druhým Finskem.“ „To je to nejdůležitější, ne padělání dat a vzorců.“ Jde vidět, že všichni studenti svoji učitelku milují. Agnieszka se nehodlá změnit, ale chce změnit systém výuky. Dle jejich vlastních slov je již zastaralý a potřebuje velkou renovaci. Ani důchod Agnieszka neplánuje, chce zůstat co nejdéle to půjde. Zdraví ji dle všeho slouží a každá osoba věří, že to zvládne.
