To, že z auta na místě pro vozíčkáře vystoupí zdánlivě zdravý člověk, ještě neznamená, že tu parkuje neoprávněně. Studentka popsala svoji ponižující zkušenost.
Před každým obchodem i úřadem by mělo být vždy několik parkovacích míst pro invalidy. Je jasné, že lidé se sníženou pohybovou schopností potřebují zaparkovat co nejblíže vchodu. Povolení k používání těchto míst však můžete dostat i na jiné diagnózy, které jsou na první pohled neviditelné. Mladá studentka se odhodlala jít s kůží na trh poté, co za stěračem svého auta našla obviňující vzkaz.
Vzkaz na autě ji dohnal k slzám
„Podvodnice!“ Velký vzkaz napsaný propiskou našla zastrčený za stěračem svého auta. Okamžitě jí polil pocit studu. Cítila se zahanbeně, přestože neměla proč. Nebyla žádnou podvodnicí a na místě pro invalidy parkovala s povolením. Autor vzkazu ji nejspíš viděl vystupovat z auta a protože na první pohled nevypadala nijak nezdravě, rozhodl se, že ji takto veřejně označí za podvodníci.
Místa pro invalidy se samozřejmě zneužívají a někteří lidé mají potřebu v takových situacích zasáhnout. Tady však šlápli vedle a každý by si měl nejdříve skutečně ověřit, že jeho nařčení je oprávněné. Julie McGowernová je studentkou vysoké školy v americkém Arkansasu a přesto, že nechodí ani o berlích a není ani na vozíku, má zdravotní potíže, kvůli kterým potřebuje místo pro invalidy občas použít. Den, kdy našla za stěračem vzkaz, ji donutil vše vysvětlit prostřednictvím sociálních sítí.
Vypadá zdravě, ale trpí
Mnoho let byla naprosto zdravá a hodně sportovala. Poté však onemocněla mononukleózou. Po půl roce od diagnózy však u ní stále přetrvávaly bolesti hlavy a nestabilita. Nakonec ji byl diagnostikován syndrom POTS, posturální ortostatické tachykardie. Jedná se o poměrně zákeřné onemocnění a to především svojí nepředvídatelností. V jedné chvíli se můžete cítit zcela dobře a během vteřiny ležíte na zemi.
Její krevní tlak se velmi rychle snižuje a to především při změně polohy. Defacto kdykoliv tak může omdlít. Vyrovnat se s touto diagnózou pro ni nebylo jednoduché. O to těžší to bylo v tom, že ani její okolí nechce uznat, že má takové potíže. Je to jednoduše neviditelná chronická nemoc, která však může udeřit kdykoliv. Někdy se tak nevyhne hospitalizaci, když se její stav zhorší.
Lidé na Facebooku ji podpořili
„Tato osoba nezná mě ani mé problémy. Neví, co mi tato nemoc vzala. Nevidí bezpočet nocí, kdy pláču do polštáře a modlím se, aby mě Bůh uzdravil. Nevidí slabost, bolesti a příznaky, které cítím jen já. Ale jsou reálné. Nechápou a dokud se to nestane jim, nikdy to nepochopí.“ napsala Julie na svůj Facebookový profil. Od té doby se jí dostává mnoho podpory, ale setkává se i s negativními komentáři. Nejspíš ji tak nezbude nic jiného, než se smířit s tím, že občas narazí na necitlivé a nevědomé lidi.
Mononukleóza je závažné onemocnění, ne pro svůj průběh, ale kvůli možným komplikacím. Pacient by tak měl i po odeznění akutní fáze dodržovat nařízený klidový režim a dietu. To vše až po dobu půl roku. Julie si nejspíš neodpustila svůj milovaný sport a zřejmě si tak přivodila tuto chronickou diagnózu. Mononukleóza dokáže být opravdu zákeřná. Zatímco u většiny lidí nezpůsobí nic, ve vzácných případech může dojít ke komplikacím s játry, plícemi, neurologickým systém i krví, které mohou být velmi nebezpečné a pacienta ohrozit i na životě.
