Elektrická instalace může obsahovat desítky samostatných obvodů, které potřebují vlastní jištění, ovládání nebo měření. Jejich společné uspořádání proto není jen otázkou přehlednosti. Rozvaděč představuje místo, kde se elektrická energie rozděluje, jednotlivé obvody se chrání a podle potřeby také ovládají. Jeho konstrukce a vnitřní uspořádání musí odpovídat tomu, jaké zařízení bude napájet, jaké elektrické parametry se v něm objeví a v jakém prostředí bude provozováno.
Od přívodu k jednotlivým obvodům
Základní úlohou rozvaděče je přijmout elektrickou energii a následně ji rozdělit do samostatných větví. V každé z nich mohou být zařazeny prvky určené k jištění, spínání, odpojování, měření nebo řízení. Konkrétní sestava proto závisí na typu instalace. Jinak bude vypadat rozvodnice v běžné budově a jinak průmyslové zařízení s větším počtem napájených technologií.
Vnitřní uspořádání přitom není pouze mechanickou záležitostí. Jednotlivé prvky musí být rozmístěny tak, aby bylo možné zapojení bezpečně provozovat, kontrolovat a v případě potřeby servisovat. U běžných nízkonapěťových sestav se používají například:
- jističe a pojistkové prvky pro ochranu obvodů,
- proudové chrániče pro doplňkovou ochranu před úrazem elektrickým proudem,
- stykače a relé pro spínání elektrických obvodů,
- svorky a další připojovací prvky pro přehledné zakončení vodičů,
- měřicí nebo signalizační prvky podle účelu konkrétního rozvaděče.
Ne všechny uvedené komponenty musí být součástí každého zařízení. Podstatné je, aby výsledná sestava odpovídala elektrickému schématu a požadavkům konkrétní instalace.
Uspořádání ovlivňuje servis
Dobře navržený elektrický rozvaděč by měl umožnit nejen bezproblémový provoz, ale také rychlou orientaci při kontrole nebo hledání závady. Přehledné označení jednotlivých obvodů, logické vedení vodičů a dostatek prostoru pro manipulaci mohou výrazně usnadnit následnou údržbu. U složitějších sestav je proto důležitá také dokumentace skutečného zapojení.
Při návrhu se vyplatí myslet i na budoucí zásahy. Instalace může být později rozšířena, některé komponenty mohou být vyměněny nebo může vzniknout potřeba doplnění dalšího obvodu. Určitá rezerva v prostoru a promyšlené uspořádání proto mohou být praktičtější než snaha využít každý dostupný centimetr.
Pexels.com
Teplo není zanedbatelný faktor
Elektrické komponenty při provozu vytvářejí teplo. Jeho množství závisí na typu zařízení, zatížení a dalších provozních podmínkách. Pokud se teplo uvnitř krytu hromadí, může docházet ke zvyšování teploty jednotlivých komponentů, což může ovlivnit jejich provozní podmínky a životnost. Tepelné poměry proto patří mezi faktory, které je vhodné zohlednit už při návrhu.
Důležitá je zejména kombinace instalovaných prvků a velikosti prostoru. U rozvaděčů s vyšší tepelnou zátěží může být nutné řešit odvádění tepla vhodným způsobem. Nejde přitom automaticky o instalaci ventilátoru. Konkrétní řešení závisí na množství vznikajícího tepla, okolní teplotě, konstrukci skříně a požadovaných provozních podmínkách.
Ochrana odpovídá místu instalace
Rozvaděčové skříně vytvářejí fyzickou ochranu instalovaných komponentů a jejich provedení musí odpovídat prostředí. V suché technické místnosti jsou požadavky jiné než například ve výrobním provozu nebo ve venkovním prostředí. Posuzuje se především možnost působení vody, prachu, mechanického namáhání nebo dalších vnějších vlivů.
Důležitým údajem je stupeň krytí IP, který popisuje ochranu krytu před přístupem k nebezpečným částem, vniknutím pevných cizích těles a vodou. Samotné označení IP ale nepokrývá všechny vlastnosti rozvaděče. Při návrhu je proto nutné současně zohlednit materiál, mechanickou odolnost, způsob instalace, teplotní podmínky a charakter prostředí. Výsledkem má být sestava, která odpovídá nejen elektrickým požadavkům, ale také podmínkám skutečného provozu.